Už jste nejspíš četli, jak funguje fotovoltaický panel a víte, že krystalické panely jsou velkoplošné fotodiody. Dneska už výkonem moc nešokují, ale je to osvědčená klasika. Křemíková polovodičová vrstva neměří ani milimetr, je pod ochranným sklem a ještě má laminační fólii. Konstrukce je jednoduchá. Horní sklo má navíc i antireflexní vrstvu (nejčastěji oxid titanu, odtud charakteristická tmavě modrá barva), která se snaží, aby se světlo od křemíku co nejmíň odráželo pryč. Místo skla může být plast, ale musí vydržet průsvitný a propouštět dostatečnou část světelného spektra. Sklo je těžší, ale lepší.
Účinnost podobných panelů je asi 17 %, což vám možná nepřijde moc, ale standardní spalovací motory mají účinnost kolem 15 %. Takže se nesmějte, vytáhneme ze slunce větší účinnost než z ropy!
Když křemíkový panel zvětšíte, uvidíte, proč se mu říká taky krystalický panel.
A teď trochu detailněji, abyste neřekli, že vás šidíme. Pro výrobu křemíkových panelů se používá buď monokrystalický, nebo polykrystalický křemík. Polykrystalický nitrid křemíku (to modré) je polovodičový materiál, na který jsou připevněny mřížky elektrod. Dřív platilo, že polykrystalické panely jsou méně účinné než monokrystalické, ale že jsou mnohem levnější na výrobu. Dneska už ale z obou dokážeme vyrazit zhruba stejné napětí, takže do využívání začíná promlouvat výhodnější cena.
